Dneska se mi podařilo obnovit svou víru v mladou generaci když jsem zjistil že si zase začíná hrát venku..
Šel jsem od nádraží a kolem mě prosvištěli dva malí kluci na kole. Jeden přejel přechod, druhý se před ním zastavil a volá
1: „Tam nemůžeme, ještě nejsme nesmrtelný!“
A druhej odpovídá : „Ale ono se to za deset minut vylíhne!“
1: „A jo, tak honem!“
Objeli park, a pak se za mnou ozvalo 10! 9! 8! 7! 6! 5! A ten co byl značně pozadu : 4! 3! 3! 3! 3! 3! 3! 3! 2! 1!
Zastavili na křižovatce kousek předemnou…. Chvilka napětí…. Hele, nepojedeme na hřiště? Tak jo, stejně jsme mrtví.
Docela by mě zajímalo na co si hráli.