Bylo nebylo, jednou se nám doma rozbil jeden notebook (odešel hdd) a nebylo na nový. Po měsících živoření na tabletu jsem na aukru narazil na stroj který byl sice starší, ale nějaký ten linux bych na něm rozjel, a stál jen stokorunu. (Dvě i s poštovným) A tak jsem ho koupil.
Notebook byl koupený v neurčitém stavu. Když vám laik napíše něco jako : „Naběhne do biosu.“ Nevíte na čem jste. Ač moje teorie tvrdí že co naběhne do biosu dá se spravit, nic není stoprocentní.
Naštěstí oprava nebyla těžká, nejspíš polomrtvá cmos baterie kterou oživila chvíle na nabíječce.
Tákže, první problém vyřešen! Notebook krásně začal startovat a naběhl do… ms dosu. Chvíli jsem sice tápal, ale nakonec mě až překvapilo jak dobře si příkazy pamatuju. Vše základní co bylo potřeba na ovládání dosu jsem měl v malíku.
Dalším krokem byla instalace linuxu. Najít distribuci na staré stroje není problém, takže za chvilku jsem měl staženo a vypáleno. Nastavil jsem v biosu pořadí v jakém má co startovat, a za pár minut linux běžel jak má.
Takžééé, byl čas nastavit internet.
Je strašné jak se stala wifi samozřejmostí v našich životech. Mě až po chvíli došlo, že tenhle model (PII 300 Mhz dodávaný snad s win 95/98) wifi asi nemá.
Nevadí! Říkám si. Tak to půjde přes kabel. Mamka pro kterou byl notebook určený stejnak ten noťas nikde netahá. Beru ho do ruky. Koukám zleva, koukám zprava, zepředu i zezadu. Beru do vedlejší místnosti, zkouším ethernetový kabel do všech děr co notebook má, ale nakonec jen pronesu mé tiché : „A do prdele“.
Po chvíli googlení jsem zjistil že ono to podporovalo internet jen s PCIMCIA kartou. (Kdo nezná, byla to taková šikovná věc díky které jste si mohli přidat do notebooku prakticky cokoliv bez nutnosti rozebírání.) Bohužel, něco takového se dneska už jen těžko shání. Nakonec jsem ještě zkusil z linuxu tethering ale ntb ani na to nereagoval.
No, nakonec se mi povedlo opravit ten rozbitý notebook (až teď mě napadlo že když je v řiti harddisk, proč místo něj nepoužít flashku. Na facebook a youtube to stačí. Mamča byla spokojená a já nakonec taky, protože se mi do rukou dostal krásnej stroj kterej teď patřil mě.
A tak jsem začal s úpravou…
První věc co jsem musel řešit byla cdromka. Bios z ní sice dokázal nabootovat, ale dos stávkoval. Přemýšlel jsem že se zeptám na podpoře microsoftu, ale téměř okamžitě mi došlo že dosu asi už skončila podpora.
Začal jsem tedy opět googlovat a vygoogloval jsem že takových jako já je víc. (teď tím myslím fanoušků starých… strojů vy prasata.) A že se pořád ještě dos vyrábí jako open source. Bylo docela na výběr, ale já se nakonec rozhodl pro freedos.
Má hodně nástrojů a dá se stáhnout bootovatelné iso. Víte, ono si to málo lidí připouští, ale když se chopí flashky s bootovatelným dosem který nemá prakticky žádná omezení ta správná ruka, dokáže zničit nespočet systémů jednoduchým format C:\
Díky bohu měl freedos ovladače na cdromku a já tak mohl začít stahovat.
Po cca 3 cdčkách mi došlo že takhle to asi dál nepůjde. Ač mi přijde představa hromady CD popsaná jmény jako : Dangerous Dave, Ski or die nebo Kolotoč 95 nádherně nostalgická (až mírně erotická), trochu by to lezlo do peněz a trochu více do volného místa na stole a zemi a křesle a všude jinde.
Naštěstí má notebook jeden usb slot, a tak mě napadlo jestli by se nějak nedala v dosu načíst klasická flashka.
Jak známo, plug and play (o kterém dnešní mládež ani neví ač tuto techniku používá každý den) , dos jaksi… Nemá. A v dobách jeho slávy pravděpodobně nikdo netušil že něco jako usb vůbec bude.
Jedinou možností v tu chvíli bylo stáhnout a nainstalovat právě linuxy nebo wokna „natvrdo“ A to se mi jaksi nechtělo. Jeden „moderní“ notebook doma mám, a když už retro, tak se vším všudy.
Naštěstí pomohl (a to by jste nečekali) PANASONIC! 😀
On kdysi japonský panasonic vydal drivery na něco co nevím co bylo, ale ten driver se dal použít i pro usb zařízení na dosu. Překvapilo mě to, a tak jsem začal pátrat.
Po 3 CDčkách zaplněných několika kilobyty jsem konečně slavil! Podařilo se mi naučit MS dos číst z flashky!
A o to jak se mi to povedlo, se s vámi samozřejmě podělím.
Budete potřebovat free dos (instalace freedosu chvíli trvá a tváří se že zamrzla, ale fakt stačí počkat), a tyhle 3 soubory. Vypalte si je nebo nahrajte na disketu.
(Kdyby se snad náhodou stalo že by linky byli mrtvé, zkuste googlit jména souborů nebo se mrknout k Hirenovi a Pankajovi)
Soubory hoďte normálně do Cčka.
A pak je čas na trochu programování. Freedos má naštěstí funkci edit. Prostě to napište (EDIT) a on se vám ten editor sám spustí.
Sranda je, že ty soubory co jsem musel editovat pro mě v dětství byli zapovězené 😀 Nesmělo se na ně ani najíždět aby se počítač náhodou nerozbil 😀
Ale zpátky k tématu, otevřete si config.sys (fconfig.sys) a PŘIDEJTE (ne aby jste to co tam je smázli! :D)
DEVICE=USBASPI.SYS /v /w /e
DEVICE=DI1000DD.SYS
DEVICE=USBCD.SYS /d:USBCD001
Nejlíp uděláte když to přihodíte k ostatním DEVICE věcem. Uložte a otevřete autoexec.bat
Přidejte řádek
LH MSCDEX /d:USBCD001
A uložte. Restartujte a při dalším bootu by se vás na flashku měl dos zeptat. Musíte jí přidat při startu aby se přidala jako další disk. Jestli čekáte pohodlný strčení tam a ven, máte smůlu 😀
Pokud je flashka nějak rozumě velká (největší testovaná byla myslím 64GB) měla by fungovat jako disk D.
No, snad vám to někomu jednou pomůže 😀