Yaaay, Druid si píše devblog! To je super! Říkáte si asi… Pravdou je, že devblogování moc nefandím. A to nejen proto, že větší projekty zpravidla nedokončuji. I přes to jsem se ovšem rozhodl že u tohohle projektu si budu pečlivě zapisovat stádia vývoje, abych potom přesně věděl, kdy jsem se na to vysral. Ale… Teď něco o tom projektu…
Mno… Asi bych měl začít od začátku. Často brouzdám internetem, a hledám zajímavosti ze světa game makeru. Návody na věci co ještě neumím, a chtěl bych se naučit.
Když se mi podaří najít nějakou libovku, založím si nový gm projekt a prasím to do něj. Nakreslím si panáčky, nakódím základ a začnu to kmit těmi novinkami.
Přesně nějak takhle vznikl i tenhle projekt. V době kdy jsem ho zakládal, jsem vzpomínal na film který se mi strašně líbil, i když jsem ho neviděl. Je to japonský film podle mangy kterou jsem nečetl. Film poeticky nazvaný „Modré jaro.“
A tak mě napadlo, pojmenovat projekt „Zelené léto.“
Chvíli poté jsem přemýšlel o tvorbě hry, co by byla opravdu hra. Většina mých her jen jednoduše vypráví příběh a vsází při tom na atmosféru.
Ostatní hry se tak nějak nedají ani pořádně hrát.
Proto jsem si vytyčil cíl, udělat hru která by byla hrou. A začal jsem si v projektu dělat základ na top down střílečku.
Protože jsem od přírody líný, nechtělo se mi vymýšlet hromadu zbraní. Potřeboval jsem nějaký herní mechanismus kde bych využil top down střílení a stačila by přitom jen jedna zbraň a baterka. Zároveň s tím jsem přemýšlel o nějakém podtitulu pro hru, protože zelené léto se na top down střílečku tak nějak nehodí 😀
A pak mě to trklo…
Nebo chcete-li…
A jaký že je ten koncept?
No, napadla mě následující věc… Co kdyby to byla top down střílečka jen napůl? Co kdyby hlavní hrdina měl jen zbraň vytisknutou na 3D tiskárně, která pojme jen jeden náboj. A co kdyby se bojovalo proti hordě nepřátel jinak, než jen tupým střílením. Stačilo by střelit jednou, ale přesně, a tam kde by to napáchalo co největší škodu…
Tolik o začátku a konceptu. Pokud napíšu další díl, bude o tom, co už mám.